Hodnocení Moldávie - ČR

K zápasu s Moldávií jsme byli nuceni cestovat „à la Kulový blesk“ rozděleni na 2 skupiny, protože 30 lidí se do jednoho letu nevešlo. Vraceli jsme se dokonce ve 4 skupinách. Náročné na organizaci, ale Michal Schlanger společně s Pavlem Chaloupkou odvedli dokonalou práci a mužstvo se tak dostalo do své destinace podle plánu.

Soustředění začalo vzhledem k cestě do Moldávie o den dříve, to znamená, že jsme trénovali již od úterý. Bohužel jsme byli nuceni rezervovat dopoledne pro cestu do sportovního střediska v Nymburce. Proto jsme místo klasických 4 tréninkových jednotek disponovali pouze třemi. Tento fakt jsme neshledávali jako zásadní problém vzhledem k tomu, že mezi zápasem s Polskem a začátkem soustředění na Moldávii byly pouze 2 týdny pauzy, a my tak mohli plynule navázat v naší práci.

 Celé soustředění bylo zaměřeno na hru před obranou a v obraně. Navazovali jsme tedy úzce na soustředění před Polskem. Tyto 2 aspekty hry jsou alfou a omegou obecné hry a tzv. „totálního ragby“. Právě tento typ ragby je založen na identifikaci rolí hráčů v každé herní situaci z kolektivního hlediska. Otázka jednotlivých pozic odchází do pozadí. To je základní rozdíl mezi hrou naprogramovanou a adaptabilní. Tréninkové jednotky již nebyly strukturované podle specifických prvků hry před obranou a v obraně – předakce, anticipace, redistribuce, přímá a nepřímá transformace, hra v kanálech, ale byly pojaté komplexně, tj. všechny zmíněné prvky byly integrovány do každé tréninkové činnosti. Toto bylo hlavní náplní úterního tréninku.

Středeční tréninky již byly zaměřeny strategicko-takticky. Dopoledne auty a mlýny a hra po nich, odpoledne výkopy, trestné kopy, útočné a obranné kopy + hra po nich. Tréninková jednotka skončila modelovým utkáním, které bylo vedené ve strategii na zápas proti  Moldávii.

Strategie se prakticky neměnila od strategie použité proti Polsku. Rozdíl byl vtom, že jsme po standardní situaci, řešené rychlým balonem, chtěli hrát do spíše zóny 1 než 3, abychom se rychle a přímo dostali do obrany soupeře, on musel couvat a nám se tak otevíral prostor ve vnějších kanálech. Přímo do zóny 3 jsme hrát nechtěli, byť to posléze dobře umožňuje hru v intervalech, protože soupeř měl největší sílu v hráči s číslem 13, který byl mimo jiné vyhlášen nejlepším hráčem ruské ligy. Z téhož důvodu jsme po standardních situacích, řešených neseným balónem, chtěli zaútočit právě do zóny 2 a otevřít si tak prostor ve vnějším kanále již bez tohoto hráče.

Zápas jsme si strategicky rozdělili do dvou částí: prvních 20 minut a zbytek zápasu. Důvod byl takový, že právě prvních 20 minut jsou Moldavané velmi nebezpeční a aktivní, poté se kvalita z jejich hry vytrácí a to je moment, kdy jsou zranitelní. Strategie tedy spočívala v tom, že v první části bylo prioritní držení balónu, aby se soupeř nedostal do hry a abychom ve druhé části mohli rozvinout hru v celé šíři.

Po zápase s Polskem jsem upozorňoval na sinusoidní výkonnostní růst, proto jsme se snažili vyvarovat se možného propadu. Již od počátku soustředění bylo zřejmé, že jsme v útlumu. Všichni jsme se snažili z něho dostat a nastartovat se obdobně jako proti Polsku. Bohužel se nám to povedlo jen z části, byť do dne zápasu postupné zlepšení přicházelo, ale nikoliv dostatečně.

Vývoj zápasu byl velmi poznamenán naším rozpoložením. Kluci bojovali, snažili se to zlomit, ale první půle nám totálně utekla. Místo toho, abychom drželi balon, v prvních 20 – 25 minutách jsme inkasovali přes 20 bodů.

Ve druhé půli jsme se dokázali vzepřít, střídali jsme dobré momenty, kdy jsme se blížili tomu, co jsme chtěli hrát, s horšími momenty. Cca v 78. minutě jsme snížili na 33 – 30 a to byl moment, kdy jsme mohli zápas otočit. Bohužel z několika důvodů jsme z rytmu vypadli a Moldavané položili 2 pětky.

O výsledku tedy rozhodlo hlavně prvních 20 – 25 minut a náš útlum. Není to poprvé, kdy náš národní tým přepadl podobný útlum, stejné to bylo loni v Ostravě proti Polsku a na Ukrajině. Zatím mi vážně uniká, co je toho důvodem, ale pokud na to nepřijdeme, budeme svědky podobných výkyvů i v budoucnu.

Nakonec se zmíním lehce i o rozhodčím. Nikdy neschovávám neúspěch právě za něj a kdybychom hráli dobře, nejspíše bychom vezli 3 body, ale rozhodně nám nepomohl. Po zápase jsem si neodpustil připomínku, že nejsem spokojený se spoustou klíčových rozhodnutí, které jsem mu rovněž konkrétně vyjmenoval. Např. soupeř předvedl 3krát nebezpečnou skládku s 3 našimi zraněnými hráči a nebyl potrestán. My takovou předvedli pouze jednu, nikoho nezranili, nicméně rozhodčí nařídil trestný kop proti nám. Rozhodčí považoval za maul situaci, kdy byli svázaní jen soupeři a nikdo od nás atd. Navíc pomezní rozhodčí z Moldávie rozhodoval tak tendenčně, že jsem mu o poločase řádně vyčinil a riskoval, že budu vykázán na tribunu. Mou nespokojenost potvrdili po poločase i hlavní sudí s delegátem, kteří  mu pohrozili, výměnou, pokud bude nadále rozhodovat stejně.

Zaráží mne jedna věc. Jak může být nominován na zápas Moldávie – ČR rozhodčí z Rumunska? Navíc prý pískal několik svých bývalých spoluhráčů z klubu! To je jako kdyby zápas Slovensko – Francie pískal Čech. Chápu, že hlavní důvody jsou hlavně ekonomické, ale není to právě IRB a FIRA, kdo říkají, že nejdříve je sportovní stránka a pak ekonomika?!

Každopádně za důvod prohry nemůžeme a nesmíme brát rozhodčího, ale faktory výše zmíněné! Zápas byl v našich rukou a my nebyli dost silní ho získat.

Chtěl bych vyzdvihnout jednoho hráče. Všichni na hřišti nechali maximum, ale Petr Okleštěk hrál vynikající zápas, byl to právě on, kdo dával impuls naší hře, dokázal se dostat do intervalů a donutit obranu couvat. Hrál s maximálním bojovým nasazením, přesto s chladnou hlavou. Jednou v roli útokové spojky skvěle přečetl hru a Michal Jirman položil pětku. Skloubit tyto dva aspekty není snadné.

Shrnul bych zápas asi takto: Nehráli jsme dobře, vybouchli jsme v nedodržení strategie, inkasovali 45 bodů, přesto jsme dali 30 bodů, které nepadly náhodou, ale po sekvencích, které jsme postupně konstruovali a zahráli podle našich představ. Mužstvo nerezignovalo na vývoj utkání, naopak. Jsme na začátku cesty, která je, jak jsem přesvědčen, správná.

V neposlední řadě bych rád poděkoval našemu lékařskému týmu Petru Kmošťákovi a Jiřímu Lacinovi, který zaskakoval za Olgu, jež byla pracovně vytížená a nemohla se zúčastnit, za jako vždy skvěle odvedenou práci. Již si nedokáži představit fungování mužstva bez tohoto lékařského zabezpečení.

Martin Kafka

Soustředění a utkání Moldávie ČR

Nymburk: Plusy – tréninkové hřiště (umělá i přírodní tráva hned vedle ubytování); prostorná posilovna (možnost opravdového ragbyového tréninku); ještě výhodnější cena než v Brandýse.

Mínusy – ještě horší dopravní dostupnost, než Brandýs; masové sportoviště – neosobní přístup.

Doprava: Roztržení týmu na dvě, respektive čtyři skupiny (návrat čtyřmi různými letadly!!!) je naprosto nevhodné. Bohužel Moldávie a podobné destinace budou v tomto směru vždy problémem.

Ztráta jednoho dne přípravy. Nutnost roztržení soustředění na dvě části v ČR a v Moldávii.

Velký díky patří Janě Mášové (Japan Travel), bez její pomoci bychom se do Kišiněva a zpět pravděpodobně všichni ani nedostali.

Ubytování: V hotelu doporučeném nám belgickou federací. Další rozdrobení týmu způsobené ubytováním v pokojích od pátého do dvanáctého patra.

Finanční možnosti nedovolují větší komfort, ale úspora je nepřímo úměrná pohodě uvnitř týmu.

Nutno doplácet za jídlo, jelikož domácí nechápou, že sportovec může mít po jednom kusu masa k obědu stále hlad.

Zápas: Raketový nástup domácích, mocný finiš našeho výběru nestačí.

Slabý hlavní rozhodčí. Jeho druhý zápas na této úrovni (ENC skupina 2A). Šest hráčů Moldávie jeho bývalí spoluhráči z Rumunské ligy. Pomezní rozhodčí se ani nesnaží předstírat svou nestrannost. Mizerný delegát! Díky jeho rychlosti práce nebylo možno zkontrolovat pasy soupeře před utkáním. Jen to, že je příslušníkem ragbyové federace s kohoutem ve znaku nestačí k tomu, aby uměl dělat dobře svoji práci. Důkazem budiž podpis managera Moldávie v kolonce čtvrtý rozhodčí, ve formuláři FIRA, který je ve Francouzštině!

Organizace: Předzápasový trénink: Podle regulí trénuje hostující tým v hodinu utkání na stadionu, kde se bude o den později hrát. Hodinový výlet autobusem za město, kde na fotbalovém hřišti proběhne ragbyový trénink myslím neodpovídá ani pravidlům ani dobrým mravům.

Následný pěší průzkum stadionu ukázal výmluvu, že na stadionu Dinama se hraje v době tréninku fotbalový zápas lživou. Hřiště je liduprázdné a dva pánové se štětkou namočenou v bílé barvě o fotbalovém zápase nic neví.

Samotný zápas se odehrál bez problémů, avšak vidět byl obrovský rozdíl v zajištění oproti zápasům v Belgii, či Polsku.

Závěrem: Podle mého názoru jsou, vzhledem k amatérskému statusu hráčů, o to důležitější profesionální podmínky přípravné fáze.

Proto bych doporučil udržovat jasný koncept přípravy:

Soustředění v Brandýse, min. čtyři tréninkové jednotky + team run.

U zápasů na hřištích soupeře společný přesun a doprava do místa zápasu a maximální možný komfort ubytování a především stravy.

Naprosto nezbytná přítomnost stálého zdravotnického týmu Olga Šťastná – Petr Kmošťák a následná péče v CLPA!

Michal Schlanger 

Mě, jako nováčka realizačního týmu překvapila naprostá profesionalita nejen hráčů, ale i celého realizačního týmu.

Je skvělé pozorovat a hlavně zažít na vlastní kůži jak celá tato mašinérie dokáže táhnout za jeden provaz a to ať už se daří či ne.

Chtěl bych tímto všem poděkovat za úžasné přijetí a to nejen jako maséra, ale především i jako kamaráda.

Připadal jsem si , jako bych sem patřil už odjakživa, díky kluci.

A teď už k začátku a to k soustředění v Nymburce. Někteří kluci si sem přivezli ze svých současných angažmá nebo z tréninků jen malá svalová zranění. V podstatě se nám vše podařilo zdárně odstranit, takže kluci mohli bez problému nastoupit k boji s Moldávií.

Cesta do Moldávie proběhla celkem dobře, i když se letělo na tři skupiny.

Kluci po celou dobu pobytu šlapali jak dobře namazaný stroj. Během přípravy a ani během zápasu nedošlo k žádným vážnějším poraněním.

Škoda jen, že se nezdařilo vítěství, protože kluci měli skvěle našlápnuto. Ale nemusí věšet hlavu svou bojovností ukázali všem, kdo jsou Češi.

Jirka Lacina