Hodnocení soustředění U18 ve francouzském Besanconu

Ve dnech 24. – 28. 11. 2010 jsme s národním týmem do 18 let absolvovali  stáž ve francouzském Besanconu. Tuto akci  jsme chápali jako vyvrcholení naší práce v podzimní části sezóny, důležitý kontrolní bod a vodítko pro zimní přípravu, která bude naprosto stěžejní z hlediska naší připravenosti na dubnové Mistrovství Evropy.

Důležitosti tohoto soustředění odpovídal také vysoce náročný program, kdy 26 nominovaných hráčů mělo absolvovat 4 tréninkové jednotky a dva zápasy ve třech dnech, nepočítáme – li cestu. Právě náročnost programu byla zvolena tak, aby kladla velké nároky na fyzické a mentální možnosti hráčů a  jejich odolnost, tedy schopnost dostatečně rychlého rozhodování se pod tlakem.

První tréninková jednotka byla proto koncipována tak, aby po příjezdu na místo a krátkém odpočinku aktivovala, připravila hráče na večerní přípravný zápas s místními juniory. Po úvodním rozehřátí vedeném v uvolněném duchu formou her s míčem, jsme plynule důkladným protažením a dynamickým strečinkem přešli ke konkrétnímu nácviku především standardních situací s rojníky a základního postavení a založení protiútoku s útočníky (viz. tréninková jednotka 1)

Na předchozích našich soustředěních jsme upřednostňovali práci na pohybu hráčů v otevřené hře a i z důvodů měnící se sestavy bylo nezbytně nutné ujasnit si vázaní se v mlýnech a zahrávání autů, z čehož se logicky odvíjí i pohyb hráčů po těchto statických fázích hry. Právě  této činnosti, stejně jako pohybu po příjmu výkopu, jsme  věnovali závěrečných 15 minut, které se již odehrávaly za hustého deště se sněhem. Přesto zde bylo jasně vidět, že hráči na hřišti teprve hledají svou účelnost a užitečnost pro tým, a že zásadním faktorem pro úspěšný vstup do zápasu bude jejich schopnost rychlé adaptace na daný herní systém.

ČR U18 – Olympique Besancon U19  10:10 (body ČR: Mazúr 5, Božek 5)

Utkání bylo hráno na 3 třetiny po 20 minutách, což nám dávalo dostatečný prostor vyzkoušet různé varianty sestavy a dát šanci všem 26 hráčům.  Velká pozornost byla také soustředěna na rozcvičení a rozehřátí před zápasem, které se snažíme díky zkušenostem z předchozích zápasů zvolit tak, aby týmu co nejvíce vyhovovalo a v této již ustálené formě jej plně využívat na Mistrovství Evropy (viz. příloha Rozehřátí).

Již od počátku zápasu však déšť plynule přešel ve sněhovou vánici a hrálo se na samé hranici regulérnosti, což bylo jasným signálem k tomu, abychom se vrátili k naprostým základům naší hry a snažili se hrát trpělivě. To znamená mít míč co nejvíce pod kontrolou i za cenu zpomalení hry, a teprve poté, co se hráči na hřišti „srovnají“, najdou správné postavení pro dynamické naběhnutí a jsou schopní pracovat ve spontánně vytvořených skupinách jak na míči, tak v prostoru (tzv. rodinách), můžeme naši hru postupně akcelerovat a být efektivnější z hlediska dobývání čáry zisku.

Nutno dodat, že tento zásadní pokyn jsme v první třetině absolutně neplnili. Byla to jedna z těch pasáží, kdy je naše hra roztříštěna do jednotlivých individuálních akcí a kdy jí tak schází jakákoli plynulost, výraznější organizovanost a součinnost hráčů. Z toho vyplývá nedostatečná podpora nosiče míče, nedostatky v komunikaci a pohybu hráčů při přihrávce, tedy hlavní příčiny ztráty míče. A právě takovýchto ztracených míčů jsme měli jen v první třetině 9 (!), čehož soupeř dokázal chytře využívat a na čím dál těžším terénu jednoduchými nákopy získával značné území.

Zrovna hra nohama je v takovýchto podmínkách silnou zbraní, avšak musí být provedena z dostatečně připravené pozice, zatímco v našem případě se jednalo spíše zase jen o odevzdání míče soupeři, bez jakéhokoli efektu v podobě zisku území.

Po zdůraznění našeho plánu hráčům o přestávce mezi třetinami se obměněná sestava  pustila do soupeře s novou chutí a také s o poznání kvalitnější organizací hry. Zásadním způsobem se tak ve druhé třetině zápasu začala projevovat komunikace a herní inteligence spojek a dalších lídrů ,tzv. „páteře“ týmu, tedy osy mlynář, vazač, zmiňované spojky a zadák. 

Díky této změně v herním projevu jsme byli schopní více využívat především našich hráčů třetí řady a tříčtvrtek schopných kvalitní hry jak před obranou, tak i v obraně. Hra v obraně soupeře však byla ve stále se zhoršujících podmínkách a při minimální viditelnosti velice riziková a kladla vysoké nároky na pohyb podporujících hráčů a jejich následné účelné čištění v ruccích.

I tak jsme mohli pozorovat několik vydařených sekvencí naší hry, kdy hráči dokázali zahrát několik souvislých fází neustále  za čárou zisku a dostat tak soupeře pod tlak. Odměnou jim byly dvě pětky, když  zvláště ta druhá z nich snesla přísnější měřítka, neboť  padla po dobře připravené  akci a součinnosti celého týmu. Ve finální fázi k ní totiž došlo  přenesením hry čtyřmi dobře načasovanými přihrávkami s fixací, navázáním obránce, až na pokládající křídlo.

Potěšující zlepšení nastalo i ve hře nohama, díky níž byli hráči schopní jednoduše odvracet tlak na náš tým na vlastní polovině a naopak jej vytvořit na soupeře v jeho obranném uzemí.

Bohužel ve  třetí třetině zápasu jsme opět sklouzli do herního stereotypu častými chybami v kontaktu a také naší nedisciplinovaností, která poznamenávala i třetinu první. Stále nám někdy dělá problémy zvyknout si na přísný, ale naprosto férový metr francouzských rozhodčích trestájících naše často spíš neúmyslné ale skoro bych řekl až „neragbyové“ chování v ruccích, jako neodvalení se při skládce a nerespektování ofsajdové linie.

Navíc se v této části hry opět ukázalo, že zrychlí-li soupeř hru, neformujeme dostatečně základní obranné postavení kolem rucku (strážci a střed) nebo tito hráči nestíhají plnit své jasně dané úkoly, za což jsme byli potrestáni zaslouženou vyrovnávací pětkou domácích.

Není snadné stanovit do jaké míry je utkání v takovýchto podmínkách hodnotitelné, přikládám ostatně odkaz na videozáznam z tohoto zápasu, takže to můžete posoudit samiJ, avšak hráči si zaslouží velké uznání nejen za bojovnost ale i za schopnost v náročném programu reagovat na vysoké požadavky a zlepšovat se vstřebáváním spousty informací.

http://www.stream.cz/video/538144-czech-national-team-u18-vs-olympique-besancon-1st-part-of-1-period

Důkazem toho byl totiž náš druhý trénink následující den, který se již odehrával na 10 centimetrové sněhové pokrývce. Náplň i doba tréninku byla velice podobná první tréninkové jednotce jen s tím rozdílem, že jsme se, po vyběhání únavy formou hry s míčem, mnohem více než standardním situacím věnovali hře po nich a otevřené hře, kde byly v předchozím utkání patrné obrovské rezervy.

Náš herní plán je z hlavní části založen na rozhodování se nosiče míče, na nenaprogramované hře, kdy tento hráč při vstupu do obrany využívá tzv. zpožděných podpor k udržení míče a k dynamickému pokračování akce. V další nastalé  fázi se v podstatě podle jeho úspěšnosti přibíhající hráč rozehrávající míč (nejčastěji mlýnovka) rozhoduje spolu s příjemcem míče, taktikem, jak rychle půjde míč ven a v závislosti na tom, zda zvolí penetrační hru (průnik) nebo hru do prostoru,do  šířky. Klíčem k zvládnutí této hry a včasnému stavění se podpory nejlépe na vnitřní rameno příjemce míče je správné rozhodování se všech hráčů podle pohybu míče, jejich součinnost a v ideálním případě i předvídání.

Dosáhnout takové míry sehranosti má svá značná úskalí, protože je nutné se snažit v hráčích do jisté míry odbourat určité zažité mechanismy z klubů. Je to naprosto přirozená věc, neboť v podstatě všichni hráči jsou ve svých týmech lídry a tahouny, díky čemuž mají někteří z nich zafixován značně individuální přístup k řešení především krizových situací, tedy herních pasáží, kdy jsme pod tlakem.

O to více potěšující bylo na tomto tréninku zjištění, že hráči výše uvedené základní prvky našeho herního plánu chápou a mají je v sobě z předchozích akcí, což plně předvedli při tréninkové modelové hře. Nejdůležitější otázkou tedy zůstává, zda jsme schopní tuto hru předvést i v těžkých zápasech, kdy je na rozhodování mnohem méně času.

Odpolední třetí tréninkovou jednotku rovněž silně ovlivnilo počasí, neboť hřiště se již opravdu nacházelo v nehratelném stavu a tak jsme tento trénink díky vstřícnosti našich hostitelů mohli přesunout do judistické haly. Tato změna oproti původnímu plánu nám otevřela nové možnosti jak trénink na pružném tatami pojmout, neboť kamenem úrazu v předchozím zápase byla také naše hra v rucku.

Zde byl ideální prostor s hráči pracovat na správné poloze těla v této činnosti a schopnosti mít z této statické fáze hry rychlé čisté míče, které jsou základem pro zrychlení hry a plně tak být schopní využít nového výkladu pravidel pro ruck a vztah skládající vs. skládaný hráč.

Po úvodu věnovaném ruckům jsme přešli k nácviku vázání se do mlýna s rojníky a řešení přečíslení s útočníky. Při problematice mlýnů jsme se snažili využít poznatky Daniele Porrina, italského experta na tuto standardní situaci, se kterým spolupracujeme a jehož pojetí mlýnů je velmi flexibilní. Nedrží se určitých dogmat, tedy zásad, které se neustále tradují, naopak upřednostňuje různé způsoby vázaní podle konkrétních parametrů  a dispozic hráčů v daném týmu.

Závěrečná dvacetiminutovka hodinového tréninku  se nesla ve znamení návratu k stěžejnímu dopolednímu tématu a tedy pohybu hráčů v otevřené hře. Zde byl kladen ještě mnohem větší důraz právě na zrychlení hry v ruccích, omezený prostor navíc nutil podporující hráče hledat si výrazně hlubší postavení, aby byla tato „druhá vlna“ jasně patrná. Co se týče kvalitního dirigování hry a její organizace v poměrně vysokém tempu se hráčům podařilo navázat na předchozí trénink.

Přípravy na závěrečný zápas byly opět poznamenány sněhovou nadílkou, a tak jsme museli zrušit dopolední trénink kapitána, který jsme nahradili předzápasovým mítinkem s hráči. Zde již byla na klucích patrná únava a především rozčarování ze složité situace a mrazivého počasí. Proto jsme značnou část tohoto sezení nevěnovali ani tolik strategii a hernímu systému, dostatečně zdůrazněnému v předchozích dnech, jako spíše dialogu s hráči na téma jejich dojmů, pocitů, chápání národního týmu a cti reprezentovat.

V těchto momentech opět vyplula na povrch velká vnitřní síla tohoto týmu a i z následného pohovoru vedeného jen s lídry týmu bylo více než jasné, že hráči jsou odhodláni a dostatečně mentálně připraveni na zápas v extrémních podmínkách. O to větší zavládlo zklamání, když jsme se následně dozvěděli, že utkání je opravdu nemožné sehrát, přestože jsme byli od rána ujišťováni, že se hrát bude.

Přesto všechno jsme se všichni shodli, že nejen tyto předzápasové chvíle, ale i celé soustředění pro nás bylo velmi cenné, neboť se na něm odrážela soudržnost a odolnost týmu a všech jeho hráčů uvedených dole pod článkem. Tým tato zkušenost ještě více semkla a bude pro něj doufáme výzvou pro zimní přípravu.

Ta bude vedena formou individuálních tréninkových plánů a snad 2-3 víkendových soustředění, jejichž programem budou fyzické testy, tréninkové jednotky a z výše uvedených důvodů pevně doufáme, že zajistíme i alespoň 2 těžké zápasy. Přesně ty by totiž měly být oním zatím trochu chybějícím krokem na naší cestě k Mistrovství Evropy, jenž by nám měl vykázat spoustu tolik potřebných informací o situaci týmu.

Velké poděkování za tyto nabyté zkušenosti a kvalitně strávené dny patří především našim hostitelům z Olympique Besancon, kteří se o nás skvěle starali a v klimatických podmínkách, které tam rozhodně nejsou obvyklé, se do poslední chvíle snažili hledat řešení a program pro nás. Celá akce by se také nikdy neuskutečnila bez  organizace a kontaktů Eduarda Krutznera st., který během svého působení v tomto klubu udělal českému ragby skvělé jméno, což dokazovalo i přijetí našeho týmu na radnici. Rádi bychom na tuto neocenitelnou práci alespoň trochu navázali v budoucnu pokračováním ve spolupráci s tímto klubem.

Hráči pro soustředění U18 v Besanconu 24.-28. 11. 2010

Daniel Beneš, Daniel Chytil, trenéři U18