Hodnocení utkání Polsko-ČR

Na utkání s Polskem jsme se vydali netradičně vlakem díky polské rošádě s datem utkání. Zápas se měl hrát v sobotu, ale nakonec se ho polská strana rozhodla odložit na neděli kvůli televiznímu přímému přenosu, který byl zajištěn právě na tento den. Vzhledem k tomu, že tato změna se udála a hlavně byla posvěcena FIROU nějaké 3 týdny před zápasem, letenky se již nedaly sehnat tak výhodně. Museli jsme tedy hledat jinou alternativu. Na zápas jsme tedy vyrazili vlakem s lůžkovou úpravou a na noc, aby hráči mohli cestu strávit spánkem a zároveň se nenarušil tréninkový proces. Tato volba se nakonec ukázala jako správná, protože hráči předvedli jeden z nejlepších výkonů, které pamatuji.

Celé soustředění bylo koncipováno klasicky. V úterý večer jsme se sešli v tréninkovém centru v Brandýse nad Labem, ve středu a čtvrtek jsme absolvovali vždy 2 tréninkové jednotky. V pátek ráno jsme dorazili na hotel, který nám vycházel se vším maximálně vstříc, měli jsme vyhražený prostor k jídlu, hodinu i menu jsme si zvolili již před naším příjezdem, ubytovat jsme se mohli před klasickou desátou hodinou a opustit hotel ve 13:45, kdy jsme odjížděli na vlastní zápas. To vše za velmi zajímavou cenu. O celou organizaci se zasloužili Pavel Chaloupka a Michal Schlanger, čímž jim patří velký dík. Vše fungovalo přesně tak, jak mělo. Zažil jsem s národním týmem velmi málo soustředění, kdy se nevyskytl jediný problém a právě toto byl jeden z důležitých aspektů našeho vítězství.

Tréninkový proces byl rozdělen do 2 cyklů, do obecného a specifického. Ve středu jsme se věnovali obecné hře, respektive obecné útočné a obrané organizaci. V dopolední tréninkové jednotce jsme se věnovali hře „před obranou“, která je založená na 3 principech – předakce, anticipace a redistribuce hráčů. Vše s cílem na flexibilní vytváření a plastické přetváření útočných bloků, které nejsou pevně dané, ale hráči v nich fluktují, mění role a tím i bloky.

Odpolední trénink byl zaměřen na „hru v obraně“, to znamená hra v intervalech (jak se do nich dostat jsme trénovali dopoledne) - pomocí přihrávek, jak se vyvarovat kontaktu a řešení situací, kdy kontakt je již nevyhnutelný. S tím souvisí hra podpory na balónu a na prostoru. Do tohoto typu tréninku spadá též hra v kanálech (hra v obraně) a následná změna kanálu (transformace přímá a nepřímá). Jeden z nejtěžších aspektů ve hře v kanálech je, aby byl maximálně využit, tj., kdy v daném kanále je ještě třeba pokračovat a kdy by už došlo ke ztrátě herní dynamiky a tudíž k zablokování našeho pohybu vpřed. Hra by se vrátila opět do „hry před obranou“ a začínalo by se znovu.

Ve čtvrtek jsme se věnovali již specifickým herním situacím.

Dopoledne byly na řadě auty a mlýny a způsob rozvinutí útočné aktivity v první fázi hry.

Odpoledne jsme se věnovali výkopům, trestným kopům a vytvoření presinku po různých druzích kopů.

Oba tréninky byly zakončeny modelovým utkáním s opozicí, kdy standardní situace nám sloužili pouze jako způsob, jak se dostat do hry a my tak mohli dále pracovat na obecných principech pohybu hráčů po hřišti.

Celé soustředění bylo koncipováno tak, že 80% času jsme se věnovali obecné hře a pouze 20% času standardním situacím, protože pokud chceme hrát dobré ragby, tak jiné cesty není. Pokud by byl poměr obrácený, vedlo by to ke hře, které jsme svědky v naší lize, kdy málokdy vidíme hrát delší sekvence než 2-3 fáze, protože hráči po zahrání naprogramovaných akcí neumí řešit právě ty obecné herní situace, které se zakládají na vnímání – rozhodnutí – vykonání.  

Ten samý poměr či dokonce větší byl věnován útočné fázi na úkor obrané. Jsem totiž přesvědčen, že pokud se útočná fáze zakládá na obecných principech, automaticky se pracuje i na organizaci obrané. Toto se v Polsku 100% potvrdilo.

Nyní již k samotnému zápasu. Vyhráli jsme 19 : 5 zaslouženě. Shodli jsme se na tom na pozápasové tiskové konferenci všichni její aktéři – oba kapitáni i trenéři. Soupeř měl vyšší držení míče i územní převahu, ale jejich útočná snaha končila na našem prvním obraném bloku, se kterým si nedokázali během celého utkání poradit. Náš obraný tlak vycházel z perfektní organizace a heroického nasazení všech hráčů. Z toho vyplynuly naše 3 pětky. Nebylo výjimkou, že naše obrana nejenže zastavila postupování vpřed polského mužstva, ale dokonce je donutila couvat. A tak to má být. Útočné a obrané principy jsou stejné – postup vpřed, organizace podpory na míči a na prostoru, redistribuce hráčů, anticipace, předakce, taktické rozhodnutí.

Samozřejmě měla naše hra i slabá místa. Ty se nacházela v naší útočné fázi. I když jsme měli správně a včas obsazené kolektivní i individuální interakční prostory, delší herní sekvenci jsme nepředvedli. Důvod byl prozaický. Po nějaké 3 fázi jsme se zbavili míče kopem do, jak já ho nazývám, pseudoprostoru a tím se zbavili možnosti konstruovat náš útok. Také proto jsme neměli na soupeřově polovině snad žádný trestný kop. Chybí nám trpělivost, pokud se nám nepodaří proniknout obranou zpočátku. Tento pocit je v nás hluboce zakořeněný a pochází ze způsobu vedení zápasů v naší domácí soutěže, kde po cca 3. fázi již není s kým hrát. Změnit tento aspekt hry bude dlouhodobý, to je místo, kde musí kluby velmi silně zapracovat.

Pro mne je nemožné určit nejlepšího hráče utkání, protože si to zaslouží každý hráč na hříšti. Jedno přísloví praví, že řetěz je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek. V mužstvu, které hrálo proti Polsku, byly všechny články stejně silné. Na konci utkání organizátoři vyhlásili mužem utkání Pavla Vokrouhlíka, který se pomalu stává herním lídrem mužstva, který drží otěže zápasu ve svých rukou. Navíc mužstvu dává ohromnou jistotu svými kopy, jak ze hry, tak na bránu.    

Mužstvo v tomto zápase udělalo výrazný výkonnostní pokrok, ale zároveň je v jeho hře stále spousty nedostatků, což jen ukazuje na jeho možný potenciál, který, jak jsem přesvědčen, není malý. Doufám, že se nám podaří na náš výkon z Polska v Moldávii navázat, i když vím, že výkonnostní růst sportovce není lineární ale spíše poschoďovitý či sinusoidní, kdy po poskočení výše následuje stagnace či lehký propad, aby opět následovalo další zlepšení. Přesto, pokud chceme uspět i v dalším utkání, musíme se pokusit tomuto možnému propadu zabránit.

V neposlední řadě musím opět vyzdvihnout práci našeho lékařského týmu, díky němuž se hráči mohou bez starostí soustředit pouze na ragby.

Doufám, že nám budete držet palce a národní tým vám opět udělá radost tak, jak ho udělal i Christianovi, který nám po zápase hned gratuloval s tím, že je na mužstvo hrdý.

 Myslím, že dlužím pár řádků Bobu Vovsovi. Bob předvedl v tomto utkání možná svůj nejlepší výkon v reprezentaci a některé jeho zákroky byly dechberoucí. Byť nastupoval se zraněným bicepsem na ruce, ukázal ohromné srdce, které bije pro český dres. Ohromně si cením jeho chování, protože ačkoli by se mohl ke mně a reprezentaci otočit zády z pochopitelných a všem známých důvodů, neudělal to. A já jsem za to moc rád.

Martin Kafka

Podzimní setkání reprezentačního týmu se neslo od začátku v příjemné atmosféře. Z hráčů byla poznatelná chuť, odevzdání a profesionalita.

Soustředění probíhalo na již známé půdě Sportovního centra v Brandýse nad Labem, které nám poskytuje pocit domácího, příjemného prostředí. Zázemí, které nabízí (bazén, relaxace, sauna, fitness) jsme oproti minulosti tentokrát z časových, ale i kapacitních důvodů nevyužili naplno. Pokud by bylo možné, doporučuji rezervovat plavecký bazén dopředu, alespoň pro jeden večer soustředění.

Obávaná cesta vlakem do Polska stejně jako pobyt a komunikace s polskou stranou se nakonec ukázala jako nekonfliktní.

Opět si pochvaluji velmi dobrou komunikaci hráčů s realizačním týmem, jejich respekt. Ale také komunikaci opačnou, která, v personální obměně realizačního týmu, celkově nenarušovala koncentraci hráčů. A v neposlední řadě také komunikace hráčů mezi sebou v čele s kapitánem Romanem Šustrem.

To celé propojení pozitivně nahrávalo ke kvalitní koncentraci, hráči přistupovali zodpovědně k relaxaci a rehabilitaci. Ve spojení s lékařem jsme po celou dobu před zápasem řešili několik zdravotních obtíží, např. bolesti zad, třísel, zánět svalu nebo bolest ramene. Některé případy si vyžádaly i cílenou léčbu. Naštěstí se tyto problémy podařilo částečně potlačit nebo zmírnit.

Po úspěšném zápase se výčet drobných zranění opět navýšil, a některá si vyžadovala okamžitá řešení, jako např. chirurgické šití prokousnutého rtu Pavla Vokrouhlíka. Některá zranění jsme opět ošetřili v pondělí na našem pracovišti a pokračujeme v léčbě (Karel Nešpor, Roman Kodera).

Neopomenu poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravu a organizaci celé akce. Tato skutečnost mj. přispívá k dobré náladě v kolektivu.

Olga Šťastná
MUDr. Petr Kmošťák

Soustředění a utkání Polsko ČR

Brandýs n/L: Jako vždy bez problémů, splní každé naše přání, pokud si při naplnění kapacity vše v dostatečném předstihu rezervujeme (pokoje na jednom patře, rehabilitace, konferenční místnost).

Drobné mínusy – horší dostupnost na Hlavní nádraží, ÚAN Florenc, Letiště Praha

                          – dojíždění na trénink autobusem do sousední vesnice

Doprava: Cestování lůžkovým vozem v rychlíku ČD bez větších problémů, vysoká úspora času (nepřišli jsme cestováním o žádnou tréninkovou jednotku) i peněz oproti letecké dopravě, jen mírně dražší než, podle mého názoru, nevyhovující doprava autobusem.

Díky nočnímu přesunu úspora jedné noci ubytování.

Ubytování: Nadprůměrné pokoje, avšak skvělá strava v Novotel hotelu. Všechna jídla formou švédských stolů, maximální výběr požadovaných prvků v struktuře jídelníčku jež vypracoval Martin Kafka

Pomoc polské strany s dojednáním ceny a dalších výhod v hotelu.

Zápas: Jako vždy bezchybná práce a nenahraditelný osobní přístup lékařského týmu. Koncepční práce trenérské dvojice. Výborné vedení kapitána a příkladný přístup všech 23 hráčů. Ve výsledku skvělý zápas.

Zkušený holandsko-anglický delegát zápasu, slabý rumunský hlavní rozhodčí. Všeobecná shoda na změně pomezních rozhodčích za neutrální zástupce sousedních Unií (zkvalitnění vedení zápasu při zachování úspory financí).

Organizace: Organizace zápasu v režii Varšavských Barbarians jen s drobnými problémy. Ocenili jsme nepřetržitou péči našeho „průvodce“ Varšavou. Naprostá nevytíženost manažera českého týmu – všechno dopředu předjednáno, vyřešeno a připraveno sekretariátem.

Michal Schlanger