Štěpán Čekal v Bukurešti

Rozhodčí Štěpán Čekal se zúčastnil turnaje U17 o Pohár Černého moře v Bukurešti. Tady jsou jeho postřehy.

Rumunsko – Cross Border Tournament U17 – Black Sea Cup
Účast: Rumunsko (domácí), Gruzie, Rusko a Ukrajina
Vedení turnaje: George Bergaunaus…
Rozhodčí: Tomasz Jarowicz (www.rugbyrefs.pl), Štěpán Čekal + rumunští kolegové

První zmínku o tomto turnaji jsem zaznamenal v březnu, kdy přišel dotaz z FIRA, zda jsem volný v termínu 21.-26. června.

Odlet v úterý těsně před polednem z deštivé Prahy do slunné Bukurešti a do o 10 stupňů většího tepla. Naštěstí na hotelu je klimatizace, pokoj máme dohromady s Tomaszem, kolegou z Polska.

Po příletu schůzka vedení turnaje, upřesnění termínů začátku zápasů, rozlosování, nominace rozhodčích, předání nových elastických FIRA dresů v úžasné kombinaci růžová-šedá a hurá spát. Dostal jsem nominaci na zápas Gruzie – Ukrajina.

Celý turnaj je bohužel poznamenaný smrtí mladého rumunského hráče, který v průběhu soustředění před turnajem bez svolení opustil večer kemp, šel si zaplavat a utonul. Nedozírné následky pro všechny zúčastněné.

V den zápasu jsme šli dopoledne s ukrajinským teamem na hřiště Steaui, krátce se rozběhat a protáhnout. Odpoledne jsme už jen relaxovali a čekali na odvoz.

Hrálo se na národním stadiónu pro cca 3 500 diváků. Je zde také sídlo unie, obchod s dárkovými předměty, fitness, sauna a rehabilitace pro hráče. Vše krásně nové a trávník ještě pomalovaný znaky sponsorů Nations Cup, který skončil před týdnem. V případě zápasů s očekávaným velkým množstvím diváků, se hraje na fotbalovém hřišti pro padesát tisíc diváků. 

Můj zápas začal v šest večer za plného sluníčka. Na čarách jsem měl dva zkušené rumunské rozhodčí, i čtvrtého rozhodčího. Používali jsme headsety, bylo perfektně slyšet. Výsledek 65:0, první pětka ale až v 18. minutě zápasu, poté ale Gruzínci začali pravidelně skórovat, zejména skrze útočnou řadu. V průběhu hry dvě žluté karty za opakované přestupky na obou stranách za nedodržení vzdálenosti deseti metrů.

Druhý zápas Rumunsko – Rusko, konečné skóre 19:7 pro Rumunsko, ale poločas pouze 12:7, kdy Rumuni získali body pouze trestnými kopy po hrubkách v obraně. Naopak Rusové položili první pětku zápasu a těsně před poločasem nevyužili obrovskou šanci na TK před háčkem.

V druhém poločase trochu jalový tlak ze strany Rusů korunovaný asi 4x TK před brankovištěm Rumunů, ze strany Rusů promarněný, kdy každý ruský hráč chtěl rozhodnout a položit pětku. Rumuni se ubránili a cca osm minut před koncem položili rozhodující pětku.

Ještě jedna zajímavost – poslední minuta zápasu, mlýnovka Rumunů se zeptala rozhodčího na čas, poslední akce. Rumuni vyhráli mlýn, vazač vzal míč a hodil ho přímo do autu. Následoval trestný kop a obrovské zbytečné komplikace jen díky neznalosti pravidel.

Tomasz používal během zápasu místo headsetů speciální praporky s komunikačním systémem.

Třetí den volno. Čas pro poznání Bukurešti a malé nákupy.

Pátek ráno sedíme s Georgem, rozebíráme zápasy, hodnotíme si vzájemně výkony, hledáme prostor pro zlepšení.

Pro druhý zápas v sobotu jsem si dal následující cíle pro zlepšení

1. žádné výhody v „red zone“ – 22m pro bránicí J - v prvním zápase bohužel dvakrát
2. větší odstup od rucků směrem k bránicí straně pro prevenci ofsajdů
3. mlýny – vázání první řady a větší prevence pravidle U19, tj. 1,5 m a žádné točení

Po poledni vyrážíme do nově otevřeného aquaparku blízko letiště (www.waterpark.ro), abychom vyplnili čas před večerním banketem. Trochu netradičně den před finálovými zápasy, ale jen z důvodu pozdního ukončení finále okolo čtvrt na deset.

Na banketu dostáváme s Tomaszem nahrané zápasy prvního dne pro další analýzu. Poté proběhly klasické děkovačky a předávání dárků. Dostali jsme velmi hezké plakety a nové FIRA kravaty. Povídáme si o vzájemných zkušenostech, kdo koho zná, kolik je kde klubů, jaké jsou kde problémy, apod. Mluvil jsem s trenérem mládeže v Rumunsku, říkal, že v Rumunsku byli v podobné situaci jako v ČR s minimem mládeže. Pro další rozvoj byly zásadní tři body:

1. Dostat ragby do škol
2. Soustředit se na práci s dětmi v malých městech a vesnicích místo velkých měst
3. Jakkoliv podchytit hráče ve věku 17-20 let, kdy mají největší tendenci skončit s ragby -  škola, univerzita, kamarádi, přítelkyně, jiné zájmy … – speciální soutěže, stáže, ???

Nakonec došlo i na klasický ruský přípitek chlazenou Stoličnou.

Pro druhý hrací den jsem dostal nominaci na finále Rumunsko – Gruzie. Moc se těším, ale začínám z toho být i hodně nervózní.

Druhý hrací den. Lehce poprchává celý den, teplota klesla o více jak deset stupňů, ale stále 26. Dopoledne využíváme čas, šli jsme na kafe, ještě se naposledy porozhlédnout po městě. Ve dvě odpoledne oběd a trochu spánku před odvozem na národní stadión.

První zápas o třetí místo Rusko-Ukrajina. Konečný výsledek 52:3. Ukrajinci dali své první tři body na turnaji. Viděl jsem část prvního poločasu, a abych pravdu přiznal, očekával jsem, že Ukrajinci předvedou alespoň podobný výkon jako proti Gruzii. První pětka padla ale už po 6 minutách, takže veškeré ukrajinské plány vzaly za své a k tomu ještě ukrajinská útokovka vůbec nepouštěla míče na útok, ale trochu stereotypně nakopávala míče do prostoru. Jako kdyby Ukrajinci vůbec nechtěli hrát neřkuli vyhrát.

Od začátku druhé půle jsem se už připravoval na svůj zápas. Rozběhání, rozhovor s teamy, upřesnění začátku, národních hymen, atd. Už to začalo. Gruzie využívá svou obrovskou sílu v útoku. Výborný zadák, který při každém útoku podporoval vnitřní tříčtvrtku a vytvářel prostor k přečíslení, zároveň působil jako skrytá druhá útokovka. Perfektní přihrávky v rámci celého útoku až na křídlo, které mi tak chyběly v semifinále naší ligy od Pragovky. Rumuni drželi statečně krok, ale během prvního poločasu dostali dvě pětky právě od gruzínského útoku. Největší rozdíl mezi oběmi teamy je v gruzínské hře dopředu – rumunští hráči – vazač, rváček, když dostali míč, chytli ho a rozběhli se narazit do nejbližšího protihráče, krok po kroku pomalu postupovat, kdežto mladí gruzínští plejeři pořád přemýšleli, jak mohou rychle postupovat dopředu. Dost často můžeme vidět tento přístup od Vaty Pailodze ze Sparty v naší lize. Jak se vyhnout skládce čistě by side-steps, nebo dnes již klasickým otočením těla, jak být připraven přihrát těsně před soupeřem nebo za ním a další. Hráči vždy o sobě věděli, podporovali se, útočili jak útočníky, tak i rojníci předváděli spíše útočnickou hru a přihrávali si. Přitom rumunští hráči byli opticky větší, ale přišlo mi, že jsou dost často bezradní v okamžiku, kdy dostali míč. Docházelo ke zpomalením akcí zejména rumuskou útokovkou, který než vymyslel akci, už na něm byli gruzínští rváčci. Ve druhé půli se hra opticky vyrovnala, Rumuni zatlačili Gruzínce na jejich polovinu, vynutili si velké množství TK za různé přestupky, nakonec jsem musel udělit i ŽK za opakované přestupky. Na konci druhého poločasu jsem uvažoval i o druhé ŽK za opakované přestupky, zejména když gradovaly emoce na obou stranách. Vše dobře dopadlo, bez jakékoliv potyčky.  

Přiznávám, že před zápasem jsem byl hodně nervózní, ale v okamžiku prvního hvizdu tlak ze mě spadnul a soustředil jsem se pouze na hru. Tempo hry mi nedovolilo ani na chvilku vypnout, což se občas stávalo na začátku druhého poločasu v lize.

Když zápas hodnotím, první půlka byla fantastická, i z mé strany (člověk se musí sám pochválit), minimum trestných kopů, obě strany se snažily plynule hrát a poslouchali pokyny. V druhé půlce obrovská frustrace z velkého množství trestných kopů řekl bych skoro pouze proti Gruzii. Nepomohly pohovory s kapitánem, hrozby ŽK, ani samotná ŽK.

Úžasné ragby plné osobních soubojů, těžkých fyzických skládek, každý náraz musel pekelně bolet a skvělý gruzínský útok. Finální výsledek 27:8

Zápas skončil pro mě netradičně až ve čtvrt na deset večer místního času. Po desáté jsme odjeli na hotel pro pozdní večeři, potom jen rychle převléknout a hurá do noční Bukurešti.

Rumunští rozhodčí nás nejdříve vzali do starého města zvaného Little Paris – krásná opravená ulice plná klubů, restaurací a nočního života. Našli jsme si klidnější irskou hospodu, aby se rumunští kolegové mohli konečně najíst. Trochu hodně pomalá obsluha, takže jsme skoro prchli bez placení, ale nakonec vše dobře dopadlo. Potom už jen pár tanečků v nejbližším klubu Vault – skvělá barmanská show a to je konec vyprávění.

Teď už jen sedím na letišti, čekám na odbavení a dopisuji poslední věty.

Užijte si prázdniny!

Štěpán Čekal