Štěpán Čekal: Zkušenosti ze zahraničí

Během dubna jsem dostal dvě pozvánky pískat utkání maďarských klubů. O velikonocích se jednalo o zápas tzv. Regionálního poháru (RCC) mezi maďarským mužstvem Battai Bulldogok a srbským týmem Partizan Belgrade (http://rrcrugby.com/). Minulý víkend semifinále Středoevropského poháru (CEE) mezi rumunskými RCM Timisoara a opět Buldoky z Budapešti (Battai Bulldogok) (http://www.ceerugby.eu/).

Obě soutěže mají mezinárodní klubový formát. CEE hrají kluby vyšší úrovně – maďarské, rumunské a české kluby. Výjimku tvoří vídeňské družstvo, které bych řadil spíše do RCC.

RCC naopak kluby z Balkánu – bývalé Jugoslávie - Bosnia & Herzegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Maďarsko, Srbsko a Slovinsko.

Krátce představím RCC, který je v ČR neznámý, CEE přeci jen mezi české fanoušky už proniklo.

RCC

• dvě divize po 6 družstvech
• jednokolový systém + play-off
• jeden zápas za měsíc, vždy každou třetí sobotu v měsíci
• hraje se od října do května, v červnu play-off
• vítěz vyšší divize hraje Super finále s vítězem Baltické ligy (Finale du Trophée Européen)
• sestupy a postupy podobné české extralize

Na oba zápasy jsem cestoval autem. Časově to vyjde skoro stejně jako letadlem, okolo 5 hodin.

K prvnímu zápasu - konečný výsledek 30:11 (15:6). Dvě žluté karty, zápas spíše průměrné úrovně. Všichni mě upozorňovali na možnost provokací ze strany srbských hráčů, ale vše se podařilo udržet pod kontrolou.

Maďarské družstvo je velmi dobře vybaveno hráči v roji. Nejen fyzické přednosti, ale i organizace maulů a rucků je na dobré úrovni. V útoku naopak lehce pokulhává organizace tříčtvrtek a připravených akcí. Vše závisí na hře obou spojek a pokud jedna z nich nemá svůj den, poznamená to výkon celého útoku. Každopádně v roji Buldoků působí dva ukrajinští hráči – vazač je dokonce v ukrajinském národním družstvu – oba placeni ze sponzorských peněz.

Pro tento zápas Buldoci postavili tým doplněný částečně hráči z lavičky. I z tohoto důvodu výsledek je přijatelný pro bělehradské družstvo.

Lidé jsou vždy trochu v šoku ze hřiště Buldoků. Jedná se areál fotbalového klubu, Buldoci hrají své zápasy na tréninkovém hřišti, brankoviště je před samotným háčkem, které je připevněno na fotbalovou branku.

Je vidět, že maďarské kluby dávají peníze primárně do hráčů a do účasti v různých mezinárodních soutěžích. Jak Buldoci, tak i Vítezek Esztergomi se zúčastní obou soutěží – CEE i RCC – což určitě znamená finanční i časovou zátěž, ale dlouhodobě se tato podpora získávání zkušeností vyplácí. Jen se podívejme na úroveň maďarským klubů před pár lety a nyní…

Bohužel pro Maďarsko, nejsou hráči, kteří hrají výborně na klubové úrovni, schopni hrát stejně v národním týmu

Každopádně, když jsem se ptal, jak hodnotí Maďaři důležitost jednotlivých soutěží – na prvním místě vlastní maďarskou soutěž, druhý je CEE a na třetím místě RCC. Je také pravda, že CEE organizují právě Maďaři, RCC Chorvaté.

K druhému zápasu jsem cestoval trochu komplikovaně s přestupem v Budapešti. Do Budapešti jsem přicestovat v pátek navečer. V soboru ráno mě vyzvedli organizátoři CEE – Csaba Mezses a maďarský komisař Dani S. Čekala nás čtyřhodinová cesta do vzdálené Timisoary. Naštěstí vše po dálnici. Už jsem se ale zařekl, že příště jedu až na místo zápasu tak, abych v den zápasu ráno byl už na místě a nemusel dále cestovat. Je to únavné a velmi těžko jsem se zregeneroval před zápasem.

Rumunské hřiště Timisoary je normální louka, zrovna kvetly pampelišky, s malou tribunou a slušným zázemím pro hráče.

Jak amatérsky vypadá hřiště, tak rumunští hráči jsou opak. Totální atleti s výbornou organizací útoku.

Ctí Buldoků je, že hráli celý zápas, usilovali o zvrat i když výsledek celkem jasný. 29:7 (17:0).

Před zápasem mě maďarský trenér upozorňoval, že oproti zápasu s Bělehradem bude hrát skoro polovina jiných hráčů – právě těch Ukrajinců, atd.

Celkově – byl to zatím můj nejtěžší zápas v kariéře rozhodčího. Ani ne tak z důvodu možnosti chyb hráčů, jako fyzického zatížení během zápasu. Velmi rychlý rumunský útok s množstvím připravených akcí.

Dále kompaktní rojová hra z obou stran, kdy oba roje byli schopni postoupit v maul situaci více než 20 m. Pro mě jako rozhodčího to znamenalo velké množství sprintů s rumunským útokem, u rojů naopak hlídání obou stran maulu, jejich obíhání a další.

Při tomto zápase od začátku Maďaři prohrávali. Nejen bodově, ale i na hřišti, převahou Rumunů. Po 10 minutách hry Rumuni dali první body, Buldoci se dokázali nějakým způsobem poprat s protlačovanými mlýny Rumunů, ale s rumunskými útoky bohužel ne. Jenom jsem koukal, když se levé křídlo naběhlo do útoku až za pravé, dokázali se vzájemně podporovat při útocích tříčtvrtek, apod. z mého pohledu nádherné rugby. Obrovské fyzické nasazení, vysoká rychlost a plynulost, minimum malých technických chyb.

Za první poločas nařízeno snad pouze 6-7 mlýnů, daleko více TK.

Po poločase dali Buldoci své jediné body a dotáhli se na 17:7. Bohužel 5 minut po této pětce dostali Maďaři hloupou pětku. To byl dle mého rozhodující moment celého zápasu.

Co jsem oceňoval také na rumunském útoku, byly krásné přihrávky. Nejen technicky, ale vždy dozadu. Sám vím, jak je problém posoudit, zda šlo o předhoz, nebo přihrávka byla „na hraně“. Z rumunské strany s tím nebyl absolutní problém. Jak jsou hráči technicky i rychlostně vyspělí, dokážou hrát vždy dle pravidel a ještě o stupínek lépe, aby vše bylo čisté a jasné – k přihrávce dopředu vůbec nedocházelo.

Na Maďarech bylo vidět obrovské zklamání. Finále minulý rok bylo za režie právě těchto družstev, Buldoci vedli v poločase, ale nakonec vyhrála Timisoara. Tentokrát od začátku maďarské družstvo tahalo za kratší konec.

Fotky z druhého zápasu jsou vidět na http://picasaweb.google.ro/haasmiklos/RcmBatta?feat=directlink

Štěpán Čekal