Z pohledu z dálky a přes hory to může připomínat slavnou Klapzubovu jedenáctku z Dolních Bukviček u Kouřimě nebo nejproslulejší českou STS Chvojkovice-Brod. Ale nenechte se mýlit. Krkonošská TJ Jiskra Podhůří má reálný základ. Její mužští ragbisté příští rok prémiově vstoupí do soutěží České rugbyové unie. „Hraní v rucku pro nás bude novinka, to stejné platí o autech a mlýnu,“ vysvětluje David Lahr, vůdčí osobnost klubu.
O čem je řeč? Ragbisté z hor totiž už hrají, nejsou novým týmem. Roky se účastní soutěží v rugby league, tedy třináctkové podoby ragby. Přechod do „klasického“ patnáctkového formátu rugby union je v Česku unikátní. „Moc se všichni těšíme,“ říká David Lahr, někdejší pilíř anglického klubu Sharlston Rovers. „Nebojím se toho, že nebudeme tvrdí, ale bude nám nějakou dobu trvat, než se přizpůsobíme některým herním prvkům.“
Rozdíly v pravidlech union a league jsou poměrně velké. Ve třináctkách například existuje omezený počet útočných fází, i auty a mlýny jsou naprosto odlišné. Nejsou zde složité mauly ani rucky. Hra je jednodušší, přehlednější. „Je to hodně jiné, budeme mít problémy se základními situacemi. Uvědomuji si základní poučku, že do vyhrává ruck, vyhrává zápas,“ usmívá se David Lahr. „Naučit se budeme muset přečišťovat, skládat protihráče mnohem níže, nebo si na míč nabíhat v trojičkách.“ Tým se připravuje svědomitě, už proběhlo soustředění. S „přechodem“ pomáhá celku třeba i někdejší český reprezentant, hráč Tatry Smíchov a nyní kouč Babic Vojtěch Havel.
Počet týmů hrajících v Česku třináctkové rugby league je výrazně menší než u union. Tato podoba ragby také nemá tak výraznou mezinárodní podobu. Nejpopulárnější je tento „kód ragby“ v australských státech Nový Jižní Wales a Queensland, nebo na severu Anglie (profesionální tým ale například působí i v jižní katalánské části Francie ve městě Perpignan). Bohatá australská National Rugby League „odsává“ některé výrazné talenty z union, zejména to platí o hráčích z chudších pacifických zemí jakými jsou Tonga, Samoa či Fidži. To pak tyto ostrovy kvalitativně oslabuje v reprezentačních patnáctkových soutěžích. Občas se objeví mimořádné talenty, které jsou schopny hrát oba kódy na špičkové úrovni (například Novozélanďan se samoánskými kořeny Sonny Bill Williams či Australan s tonžskými kořeny Israel Folau). V Česku za oba národní týmy, tedy v rugby league i v rugby union, nastoupili například Antonín Brabec z Tatry Smíchov nebo Tomáš Holovský z Pragy.
O podobný „switch“, nicméně v mnohem menších skromnějších českých podmínkách, se pokusí i ragbisté z Krkonoš. Jsou součástí TJ Jiskra Podhůří v tuzemské soutěži rugby league vystupují jako Mad Squirrels Vrchlabí. „Jsme členem Jiskry, což byla podmínka města Vrchlabí, abychom na našem začátku dostali kus louky, který jsme si přestavěli svépomocí na hřiště,“ vzpomíná David Lahr na události staré kolem patnácti let. „S odstupem času to chápu, bylo nám devatenáct. Kdo mohl tušit, že nás rugby chytne a vydržíme u toho. Aktuálně jsme největším oddílem naší tělovýchovné jednoty, přerostli jsme i fotbal.“
David Lahr vede mládežnický tým svého klubu.
Foto: TJ Jiskra Podhůří
Ragby má ve Vrchlabí už 111 členů. „Naše děti hrají české soutěže rugby union už řadu let,“ popisuje dále David Lahr. Pravidelně nastupují v U8, U10, U12. V akademických kategoriích pak hrají ve společenství s Přeloučí a Babicemi jako BVP Academy. „Z rugby league utíkat nechceme, naopak bychom po sezóně v union chtěli hrát ještě league,“ popisuje David Lahr. „Případně formát jaro union, podzim league. Vyrostli jsme na tom, je to naše srdcovka.“
Pro rugby union se v Mad Squirrels rozhodli z několika důvodů. Junioři league už prakticky neznají, protože hrají pouze union. Oddíl také chce zvýšit herní zatížení mužů. „Nedostatek soupeřů v České republice jsme řešili každoročně zápasy v Polsku, Švédsku, případně jsme si zvali týmy jako například univerzitní klub z Exeteru,“ uvádí David Lahr.
Vloni se muži zúčastnili mezinárodní soutěže na Balkánu, kde se utkali například s týmy Partizan či Crvena zvezda Bělehrad. „Ale tento formát je pro nás neúnosný. Chceme hrát víc doma, chceme aby si fanoušci zvykli na pravidelné domácí zápasy,“ přeje si David Lahr.
Ragby ve Vrchlabí začínalo velice skromně. Doslova na zelené louce. „Háčka jsme si postavili ze starého veřejného osvětlení,“ vzpomíná na dění kolem roku 2010 David Lahr. „Po deseti letech nám město Vrchlabí kolem hřiště postavilo plot a darovalo vyřazené tribuny ze zimního stadionu.“ Společnost Škoda Auto oddílu postavila workoutové hřiště, firma Gorilla Machines zase vybudovala nové střídačky. „No a v létě příštího roku bychom se měli dočkat zavlažování. V dalších letech plánujeme zvětšit zázemí. Potřebujeme totiž více šaten, které sdílíme s oddílem fotbalu TJ Jiskra.“
Ragbisté z Vrchlabí nedávno využili nabídky České rugbyové unie na dopravu a vstupenky na domácí zápas Bohemia Rugby Warriors. Zorganizovali autobus a vyvezli se do Prahy. “Bylo skvělé, že jsme jeli na takové utkání jako mix mnoha generací,” pochvaloval si Petr Jüptner, velký fanoušek klubu, rodák z Vrchlabí, otec malých ragbistů a mimo jiné i ředitel Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. “Ve Vrchlabí dříve žádná zkušenost s ragby nebyla, David to založil doslova na zelené louce, je to úžasný příběh,” říká Petr Jüpner. “Ve městě a v okolí to zanechalo silnou stopu. Skvěle v oddíle vedou například děti, učí je respektu a malé hráče a hráčky to viditelně baví. V klubu prostě našli skvělý balanc mezi hravostí a určitým režimem.”
Mad Squirrel získali v tuzemsku třikrát titul mistra rugby league, a to v letech 2022, 2023 a 2025. Co čeká David Lahr od vstupu svého týmu do české čtvrté ligy? „Chceme vytýčit cestu pro naše "devatenáctky", aby měli kde hrát. Začátek bude určitě náročný, nicméně každý další rok nám budou dorůstat další a další hráči a situace bude lepší a lepší. Všechno hrozné, co nám mohlo stát, že už stalo, takže se velmi těšíme na nové výzvy.“
