Ženské mistrovství světa nadchlo kombinační hrou. V ragby byla historicky tradice, že hráčky a hráči reprezentují svou ragbyovou unii, nikoli stát jako takový. O ženském ragby, ale i o historii toho sportu se rozepsal Martin Charvát. Velký ragbyový srdcař, někdejší manažer ženské reprezentace či spolutvůrce velmi oceňované vizuální identity Českého ragby.
Server RugbyUnion.cz přináší text Martina Charváta v autentickém přímém "ragbyovém" znění:
O NEDÁVNÉM MISTROVSTVÍ SVĚTA ŽEN
„Ragbyyy!!! Tak nám skončilo Mistrovství světa žen 2025, paní Müllerová. Vyhrály anglické Růže (potřetí), stříbro berou Kanaďanky (podruhé), bronz Black Ferns (podruhé), smolná Francie nemá nic. Ovšem finále na Twickenhamu navštívilo 81 885 platících diváků, a to je výhra všech výher a nový rekord v návštěvnosti ženského ragbyového utkání! Na druhou stranu to taky znamená, že tam zůstalo 15 prázdných sedaček, což nechápu. 
Asi někdo onemocněl.
Při dotazování polovina návštěvníků celého mistrovství uvedla, že nikdy v životě nebyla na ženském ragby, ale že když to viděla, určitě přijde zas! Těšíme se na ně. Ženské ragby je nadchlo kombinační hrou, rychlými úniky, offloady (to jsou přihrávky jednoruč, často v pádu přes protihráčku) a dalšími vychytávkami. Zkrátka se bylo na co koukat! Mimochodem týmy na prvních čtyřech místech se seřadily přesně podle aktuálního světového žebříčku!
Martin Charvát: „Já měl tu kliku, že když už jsem letos nemohl na Twickenham, byli jsme „alespoň“
pozváni Její Excelencí Emily McLaughlinovou, velvyslankyní Kanady v České republice, a Jeho
Excelencí Mattem Fieldem, velvyslancem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,
na společné kanadsko-anglické sledování! Díky!“
Utkání o třetí místo: Jako první pokládaly Francouzky, ale novozélandské Černé kapradiny byly tentokrát viditelně lepší. V prvním poločase nasázely Francouzkám čtyři pětky! V tom druhém je Francouzky sice „přepětkovaly“ tři ku dvěma, a ke konci finišovaly mocně, ale nestačilo to. Francouzky ke svým historicky sedmi(!) bronzovým medailím další nepřidaly.
Finále. Čekalo se, jestli Kanaďanky nastoupí opět tak rychle a zběsile, jako v semifinále proti Kapradinám. Ale nestalo se. Přesněji stalo se, ale na anglické Růže to nestačilo. Hned v páté minutě pokládaly Kanaďanky, ale Jízda valkýr se tentokrát nekonala. Angličanky kontrovaly pětkou hned tři minuty na to. Kanaďanky to zkoušely, ale Angličanky je nenechaly rozběhnout, bránily s přehledem a samy útočily. A pokládaly. Navíc jejich kopáčka proměnila čtyři z pěti kopů po pětce, zatímco kanadská nedala dva ze dvou. Kanaďankám tak zůstalo „jen“ stříbro a narvaný Twickenham mohl oslavovat. Ale utkání to bylo náramné!
O TRADICÍCH V RAGBY
„V ragby byla historicky tradice, že hráčky a hráči reprezentují svou ragbyovou unii, nikoli stát jako takový. Protože: v britském impériu vzniklo velice záhy hned několik unií: své unie měly tzv. Home Nations (domácí národy), tedy Anglie, Skotsko, Irsko, Wales, pak byla taky novozélandská, australská a jihoafrická unie a pak další, méně významné. Nešlo tedy o reprezentaci státní. Některé státy vznikly později, než jejich unie, jiné nevznikly dodnes! Francie, kde vznikla ragbyová unie také velmi brzy, a byla to unie „státní“, byla tak vlastně výjimka.
To mělo vliv na mnohá pravidla, která se dodržují dodnes. V ragby například můžete reprezentovat jakoukoli zemi, i když nejste jejím občanem. Musíte ale prokázat jednu ze dvou věcí: buď aspoň vaši prarodiče pocházeli z té země, nebo stačí, že v té zemi hrajete ragby alespoň pět let v soutěži, organizované místní ragbyovou unií (dříve dokonce jen tři roky). Jakmile ale už jednou za některou reprezentaci nastoupíte, za jinou hrát nemůžete.
V jedné ragbyové reprezentaci tak běžně nastupují hráčky a hráči různých národností a různých státních příslušností! Nemusí si totiž vyřizovat občanství. I za nás hrálo a hrává několik cizinek, které splňovaly tato ragbyová pravidla, první byla Čechokanaďanka Nicole Polivka, Češka po rodičích, Kanaďanka občanstvím.
Vede to občas ke kuriózním situacím. Například hráčky a hráči Severního Irska reprezentují v ragbyových soutěžích Irskou ragbyovou unii, zastupující celý ostrov, tedy Irskou republiku i Severní Irsko. Na olympiádě, která dodržuje pravidlo státní příslušnosti, si ovšem mohou vybrat (tedy pokud jsou nominováni, samozřejmě :-)), jestli nastoupí za tým Irska (míněno státu), kam spadají unií, nebo Velké Británie, kam spadají občanstvím.
Před domácím utkáním Irska se také dříve hrávala i irská, i britská hymna, podle toho, jestli se hrálo na stadionu v Irsku, nebo v Severním Irsku. Pak se Irská unie rozhodla, že jednodušší bude vytvořit si vlastní, ragbyovou hymnu, a teď se hraje Ireland’s Call. Horší to mají hráčky a hráči Skotska, Walesu a Anglie. Ty/ti musí na olympiádě reprezentovat společný tým Velké Británie a mají tak větší konkurenci.
Zápas domácího Nového Zélandu proti Lions v roce 1966 na stadionu ve městě Christchurch
Zapeklité to mají s olympiádou také hráčky a hráči Hongkongu. Hongkong má vlastní, velmi aktivní ragbyovou unii, a na ragbyových soutěžích hraje sám za sebe. Vzhledem k tomu, že v Hongkongu žije a pracuje hodně cizinců, hodně jich taky reprezentovalo a reprezentuje Hongkong. Stačí, že tam žijí a hrají. Ale na olympiádu může jen Čína. A ta dala hráčům a hráčkám nůž na krk - můžete nás reprezentovat, dáme vám čínské občanství, ale vzdáte se toho svého. Celkem nepřekvapivě to většina hráčů a hráček Hongkongu odmítla.
S těmito tradicemi je svázána i další ragbyová zvláštnost: za mezinárodní utkání je považované každé utkání, které za mezinárodní uzná JEDNA z účastných ragbyových unií. Můžete se tak setkat s oficiálními mezinárodními utkáními mezi reprezentací jedné země a klubem z jiné, mezi reprezentací země a nějakým výběrem a podobně. Tato utkání mají díky své historické tradici často větší prestiž, než utkání soutěžní. Například utkání mezi reprezentacemi a týmem Barbarians, což je de facto i de iure „pouhý“ ragbyový klub, nebo tradiční turné výběru Britských ostrovů British and Irish Lions po ragbyových zemích jižní polokoule. (Mimochodem, když tu píšu o tom ženském ragby: ženský tým Barbarians existuje a hrává, ženský tým Lions se stále ještě připravuje.)
Jak se to boduje? Když to není utkání dvou zemí? Jednoduše: pro hráče a hráčky unie, která takové utkání uznala jako reprezentační, se počítají všechny dosažené výsledky, tedy body, pětky a kopy, individuálně jako reprezentační. Ale výsledek utkání se nepočítá do světového žebříčku. Kam se jinak počítá všechno. Jo a individuální výsledky ve hře za Lions se uznávají taky jako reprezentační.
Je to trochu zvláštní? Je. Ale to je ragbyyy!!!“
AUTOR TEXTU: MARTIN CHARVÁT
Kreativní ředitel v oblasti marketingové komunikace. Také zakladatel agentury Konektor či současný šéf komunikace Digitálního Česka. Především ale velký ragbyový srdcař, někdejší manažer ženské reprezentace či spolutvůrce velmi oceňované vizuální identity Českého ragby.
