Dobré víkendové zprávy připluly do českého ragby i z ženského tábora. Oživená patnáctková reprezentace si v neděli poradila s Polskem. V Rudě Slaské zvítězila 26:7. Nebyla to tak jednoznačná a technicky vyladěná výhra jako ta sobotní mužského národního týmu nad Litvou, ale zaujala jinak. Přístupem a nasazením hráček.
DOBRÝ IMPULZ
„Atmosféra v týmu byla super. Povedlo se v co jsem doufal že energie z přípravy se přenese do celého týmu a do utkání,“ pochvaloval si trenér reprezentace Petr Pořízek. „Mile mě překvapil zápal u některých hráček. Ne že by se nesnažily všechny, ale některé tomu daly o kousek navíc.“
Zápal a nasazení si pochvalovaly i samotné hráčky. „Hrály jsme bojovně, srdíčkem. Byla tam vidět ta chuť vyhrát. Myslím, že tohle vítězství bylo tím správným impulzem pro české ženské ragby XV. Ten tým mě opravdu baví, nezáleží na klubu, pozici ani věku. I slzička ukápla,“ svěřila se Kateřina Nováková z Dragonu Brno. „Nálada v týmu byla opět skvělá,“ jasně potvrdila i kapitánka reprezentace Jana Urbanová ze Sparty.
ČESKO A SVĚT V PATNÁCTKÁCH
Vědí, o čem mluví. Patnáctkové ženské ragby není jednoduchá disciplína, a to zvláště v Česku, které se v obecně tomto sportu řadí, řekněme, do třetího výkonnostního světového sledu či mezi „rozvíjející se“ země. Základna pro patnáctky žen je úzká, domácí soutěž není, z hlediska zabezpečení zázemí a potřebné infrastruktury jde i o finančně hodně náročný sport, kód je v tuzemsku jasně ve stínu mnohem viditelnějších a „výsledkovějších“ sedmiček, které navíc pohání nátěr olympijského sportu.
Obří „renesanci“ či rozvoj ale už jasně zažívá špičkové světové ženské patnáctkové ragby. Mimořádně se vydařilo loňské mistrovství světa, které zbortilo veškeré rekordy v návštěvnosti či sledovanosti. Třeba finále domácích Angličanek proti Kanadě vidělo na stadiónu Twickenham více než 80 tisíc fanoušků, a celosvětový počet hodin sledování šampionátu v TV vzrostl o celých 336% oproti minulému mistrovství. Je možné, že tato světová vlna popularity bude pozitivně pohánět i zájem o ženské patnáctky v tuzemsku. Ohlasy hráček po víkendu to jasně potvrzují. Navíc i Česká rugbyová unie ženské patnáctkové ragby podporuje. To není v Evropě zcela samozřejmé, některé členské země Rugby Europe patnáctky "vypouštějí" úplně. České ženy letos proto čeká ještě několik zápasů. Je to velký upgrade, ženy v patnáctkách toho za poslední léta, od časů covidu, nenahrály.
POZITIVA I CHYBY
Víkendový duel s Polskem leccos napověděl. „Holky si výhru moc zaslouží, i za to jak se posunuly,“ hodnotil kouč Petr Pořízek. Na podzim tým v soutěžním zápase mistrovství Evropy třídy Conference podlehl Rakousku 7:20. „Bylo tam spousta pozitivních věcí oproti předešlému utkání, ale zároveň i spousta chyb. Objevovali se tam věci na kterých jsme dost pracovali a to zejména lepší práce složené hráčky na zemi, offloady a snažit se nekouskovat hru když se dostaneme skrze obranu. I lepší vstup do obrany. Celkový pohyb útoku byl o dost lepší než proti Rakousku. Tříčtvrtky dělaly lépe svoji práci a zadní řada rovněž,“ pokračoval reprezentační trenér v obšírném hodnocení.
„Na čem jsme dále pracovali na regionálních srazech byl skládka a skládka ve dvou. To bohužel musím konstatovat že v utkání nešlo vidět. Neustále jsme skládali za vršek anebo tahali za dres ve více hráčkách,“ posteskl si Petr Pořízek, podle kterého se ženám také dařilo rychle vystupovat v obraně. Slabší už ale bylo rozebírání hráček Polska právě v defenzívě. „Stávalo se nám dost často že nás Polky přečíslovaly dokonce na obou stranách protože jsme stáli v hodně lidech u rucků.“
Koučovo hodnocení doplnila i kapitánka: „Utkání bylo dost kouskované, hodně trestňáků a předhozů z obou stran. Mlýnů pak nepočítaně, to bylo náročné pro náš roj. Mlýny měly totiž Polky hodně stabilní a byly v nich silné. V autech se jim tolik nedařilo. Toho jsme využívaly i takticky a posouvaly jsme se kopem do autu,“ uvedla Jana Urbanová.
Trenér i kapitánka se shodli: „Z naší hry i z výsledku mám velkou radost,“ doplnila Jana Urbanová. „Každopádně to pro nás byl velice pro nás vydařený zápas když vezmu v potaz jaká byla příprava a kolik bylo času,“ uzavřel Petr Pořízek.
