Je to rodilý hitmaker. Jen neskládá písničky, ale protihráče. Jindřich Kulhavý, robustní ragbyový centr, jeden z nejlepších v Česku, jasná opora reprezentace. „Jeho hity bývají dominantní, razance, kterou dává do skládek, je často základem našich protiútoků,“ hodnotí hráče Marek Švíř, ragbyový trenér a televizní komentátor. „Velmi platný silový hráč, situace řeší napřímo, neobíhá je. Má na to skvělé parametry,“ přidává se Pavel Vokrouhlík, někdejší reprezentant a dlouholetý kouč tuzemských mládežnických národních týmů.
Už v sobotu nastoupí mladý Jindřich Kulhavý, upgradovaný na 194 centimetrů s váhou 114 kilogramů, za český výběrový tým Bohemia Rugby Warriors v Praze na Markétě proti nizozemskému celku Delta. V posledním letošním zápase Super Cupu půjde o hodně, ve hře je postup do semifinále. Můžete si vsadit, že Jindřich Kulhavý bude v základní sestavě mužstva trenéra Warriors Jana Oswalda. „Je silný dopředu i v obraně,“ ví Jan Oswald. „Jeden z nejlepších u nás na tomto postu.“
Mohutný ragbista v reprezentaci či u Warriors opanoval post číslo 12, anglicky nazývaný jako inside center, v libozvučné češtině vnitřní tříčtvrtka. Pro širší a třeba i ne zcela ragbyové publikum: jedná se pozici, která je v útočné fázi jakýmsi pojítkem mezi kreativnějšími spojkami a rychlejšími posty na křídlech. Má důležitou roli v prorážení obrany protivníka nebo vytváření prostoru pro ofenzívu. Musí umět dobře skládat. Říká se, že tříčtvrtka je srdcem útoku.
Jindřichu, celý podzim si byl v dresu reprezentace či Warriors hodně vidět, vybavím si hlavně tvoje skládky. Přijde mi, že tě hodně baví?
Baví. Hodně mě to ve hře zvedne, když se podaří a věřím, že i celý tým. Platí to i naopak: když kluci vedle mě někoho pěkně sestřelí, hned mám větší chuť.
V sobotu tě čeká boj o semifinále s Deltou.
Ano, a už teď se na zápas moc těším. Třeba i na skládky, v těch jsme se hodně zlepšili. Je to vidět, vezměte si například moje spoluhráče Patrika Průchu, Miloše Vránu nebo Martina Černohorského, jak jim to jde.
POSLEDNÍ RAGBY ROKU: VSTUPENKY NA WARRIORS VS. DEVILS, STADIÓN MARKÉTA, PRAHA, SOBOTA 13. 12. OD 14 HOD
Skládky bolí. Nemáš z nich, třeba z rozběhnutého nabušeného protihráče, někdy strach?
Asi ne, nikdy jsem ze skládky neuhnul. Tam je to boj o hrdost, tu si nechci nechat vzít. Nejhorší je dostat na zadek.
V českém ragbyovém rybníce si nedávno zvednul vlnku, když si ze Sparty odešel na hostování do Říčan. Jak moc to bylo nebo je citlivé?
Sparta je samozřejmě můj rodný klub, vždy s ní budu svázán. V Říčanech jsem ale cítil větší příležitost, třeba i kvůli tomu, kolik hráčů tam chodí na tréninky, jaké situace se procvičují. Ano, zvažoval jsem to dlouho a důkladně, mluvil jsem o tom s trenéry obou klubů. Našel jsem pochopení.
Lukáš Brada, Jindřich Kulhavý, Dan Hošek, Maxim Aschenbrenner a Jakub Benndzák oslavují vítězství Warriors nad Devils.
Foto: ČSRU - Martin Flousek
Souvisí to nějak s tvojí ragbyovou budoucností?
Už si nějakou dobu působil ve francouzských klubech. Ano, uvažuju o tom, že bych šel zase do ciziny. Tedy do Francie, kde už to znám. Působil jsem v klubech Toulon, Stade Nicoise nebo v Carcassone. Nasměroval mě tam tehdejší sparťanský kouč Petr Okleštěk, a v Nice mi pomáhal legendární Martin Jágr, který tam působil. Mimochodem právě tam jsem se dostal i k tréninkům s A týmem. Jinak jsem byl součástí takzvaných espoir celků v těchto klubech, tedy v češtině něco jako týmů nadějí.
Tvůj spoluhráč a debutant ve Warriors Martin Škop mi před pár dny prozradil, že by chtěl jednou hrát ragby profesionálně. Počítám, že v případě tvého návratu do Francie to máš stejně?
Ještě jsem se tomu nevěnoval, ale plánuji, že to začnu řešit. Je to i o tom mít štěstí a chytit dobrý kontrakt. Ve Francii je to ve srovnání s Českem úplně jiné.
Jaké?
Je to skoro jako hrát jiný sport. Přístup k ragby je úplně jiný, tréninky jsem míval dvakrát denně, úroveň zázemí je nesrovnatelná, vše se jede na sto procent. Každý trénink tam byl jako malý zápas, bojovalo se o posty, bylo to někdy až peklo, jak to bylo tvrdé a nesmlouvavé. Mladí hráči tam hrají o svoji budoucnost, u nás se rozhodují jinak.
Jak to myslíš? Povídej.
To je úděl českého ragby. Chybějící profesionálního prostředí. Do určitého věku máme spousty šikovných a dobrých ragbistů, ale pak přijde ten zlom. Od ragby je začne, pochopitelně, odvádět starost o budoucnost. Vzdělání, kariéra. Těžko jen velmi těžko se to dá spojit s tím, aby se člověk dále a špičkově v ragby rozvíjel.
Jakou úroveň by si rád hrál?
Tak je třeba se alespoň zpočátku držet při zemi, rád bych nastupoval v Nacional 1 nebo v Nacional 2. To je třetí či čtvrtá úroveň po Top 14 a Pro D2.
Máš nějaký vzor? Co třeba dvanáctka u All Blacks Jordie Barret, ten taky pěkně narostl. Jen má tedy asi o něco lepší kopací techniku.
Haha, to má. Pro mě byl vždycky vzorem Sonny Bill Williams.
Opravdu? Tak ten reprezentoval Nový Zéland nejen v rugby union, ale i v rugby league, nebo dokonce boxoval. Stal se i určitou ikonou showbyznysu.
Zaujal mě. Má velkou postavu a vždy byl hodně tvrdý.
Jindřichu, co děláš mimo ragby?
Máme rodinnou firmu, s taťkou a bráchou vlstníme stavební firmu.
Díky tomu máš asi větší flexibilitu co se týče zápasů a tréninků?
Ano, můžu si to poskládat tak, abych vyšel vstříc tomu náročnému hracímu kalendáři. Bez podpory rodiny, bych nikdy takhle hrát nemohl. A bez podpory mamky, ta je klíčová.
Jindřich Kulhavý pokládá pětku za Warriors v utkání proti rumunským Wolves v Bukurešti.
Foto: Rugby Europe
